Metody asistované reprodukce pro začátečníky

O diagnostických předehrách, které předcházejí samotný metodám asistované reprodukce, jsme si popovídali v předchozím článku. Většinou se nečeká na to, až jsou k dispozici všechny výsledky, protože vyhodnocení některých vyšetření trvá dost dlouho, a rovnou se vyzkoušejí některé levnější a méně náročnější způsoby asistovaného početí.

Úplně nejjednodušší je tzv. plánovaný styk. Familiárně tomu říkám "nařízená romantika". Princip této metody je prostý. Jako každý jiný spočívá v tom, že se v pravý čas musí setkat připravená ženská pohlavní buňka se spoustou dokonale připravených mužských pohlavních buněk. V našem případě je to relativně přirozenou cestou - souloží. Výhoda metody tkví v tom, že se vše odehrává doma. Nevýhoda je, že onen akt musí proběhnout v přesně naplánovaný okamžik, což samo o sobě může být frustrující. Další drobnou nepříjemností je, že vám do toho dost kecá doktor, čímž se z toho jakákoliv romantika vytrácí úplně. Samotnému domácímu aktu předchází totiž několik návštěv gynekologické ambulance, polykání hrstí léků nebo píchání injekcí do břicha. Na straně pána je třeba zase zajistit, aby materiál nebyl příliš mladý a tudíž neuzrálý nebo to naopak nebylo jen pohřebiště buněk s ocáskem, které nedostaly svou příležitost. Toto se vyřeší povinnou několikadenní abstinencí. Tedy tou pohlavní.

Alkoholová abstinence je při této metodě naopak naprosto nežádoucí. Lahvinka vína nebo štamprlík něčeho tvrdšího před takto dokonale naplánovaným aktem kolikrát dá zapomenout, že se to teď prostě MUSÍ a může pomoci navodit lepší atmosféru. A ač nejsem zrovna typ kýčovité "zdobilky", která potřebuje mít postel osvětlenou svíčkami jako na hřbitově o dušičkách, posypanou okvětními lístky růží jak v Egyptském All Inclusive hotelu a pouští u toho sountrack z Fifty Shades of Grey, vytvoření atmosféry doporučuji rozhodně nepodcenit. Po tolika návštěvách lékaře a celém tom plánování je prostě nutné se trochu snažit a navnadit, aby vůbec byla na obou stranách chuť. A aby toho nebylo málo, den poté je víc než doporučováno to zopakovat, tzv. pojistit. Chce to prostě spoustu odříkání a snahy. Obzvláště, pokud to tahle nařízeně neděláte poprvé.

Co se týká finanční náročnosti, zde záleží hlavně na vaší fantazii, kolik utratíte za prádélko a dekorační předměty. Jinak se platí jenom v lékárně drobný doplatek za medikaci.

Když tento způsob nezabere, nastupuje metoda inseminace (IUI). Celé dětství a dospívání jsem se pohybovala mezi zemědělci, a tak na mě toto slovo působí nedůstojně, pokud se o něm mluví u člověka. Tak nějak pořád vidím krávu zaparkovanou hlavou v boxu, z druhé strany jenom samé kravské zadky s oháňkami od hnoje, mouchy, vlaštovky a dlouhatánskou igelitovou rukavici... A ač jsem návštěvy kravínů s taťkou milovala, této představy se při zaznění slova inseminace už nikdy nezbavím. A jelikož jsem cynik, a nikdy jsem neviděla, jak to vypadá na straně býka, pustila jsem si během psaní tohoto článku reportáž na youtube z nějaké inseminační stanice z cyklu Farmárská Revue. Nedělejte to, moc mi to nepomohlo😊.

Když bych měla popsat rozdíl mezi "nařízenou romantikou" a inseminací, v podstatě se to liší pouze v tom, jakým způsobem se dostanou spermie do těla dámy. Samotný akt se tentokrát neodehrává v ložnici, nýbrž v gynekologické ambulanci nebo na zákrokovém sále. U ženy je to obyčejně bez orgasmu, pán je na tom o chloupek lépe. Stejně jako u plánovaného styku tomu předchází několik vyšetření, přesné určení ovulace, pánova abstinence, spousta léků a injekce. V den "I" se nejprve dostaví pán a v tajuplné kabince s materiály pro dospělé naplní odběrový kelímek. Obsah jeho kelímku se pak zkontroluje a propláchne, aby zbyl jen ten nejlepší materiál. O dvě hodiny později se dostaví dáma, identifikuje jméno na připravené inseminační stříkačce a pak už je to podobné jako v tom videu. Teda kromě oháňky a dlouhé rukavice. Otázka několika vteřin.

Moje první inseminace probíhala na zákrokovém sále. Na tom stejném, kde hysteroskopie. Sál byl starý, prostorný, celkem prázdný, obložený zelenými kachličkami, uprostřed byla lampa a křeslo - naležato. Teda to křeslo, lampa byla namířena přesně do "temných míst" ležící pacientky. Už samotný tento pohled působil hororově. Podle pokynů jsem se položila na lůžko. Doktor mi popsal, co se bude dít, nainstaloval zrcadla a opravdu za malou chviličku bylo po všem. Ovšem! Následovala půlhodina, kdy jsem tam měla zůstat nehybně ležet. Asi aby nepřišlo nic nazmar nebo co. Nesměla jsem se ani hnout, zvednout hlavu, zatnout břicho a taky sundat nohy z opěrek. Intimní místa mi přikryli koncem papírového ubrusu, na kterém jsem ležela. V této nedůstojné poloze jsem opravdu musela zůstat třicet minut. Nechali mě tam samotnou. Prsty na nohou mi mrzly. Měla jsem dost času přemýšlet o tom, co se mi to sakra děje. Z nudy jsem počítala ty ošklivé zelené kachličky, co jsem měla nad hlavou; byly malé, takže jich bylo hodně. Tato scéna můj vztah ke slovu inseminace nevylepšila... Aby toho nebylo málo, můj tehdejší pan doktor trval na tom, že se to musí druhý den zopakovat. Takže si tu parádu člověk užil hned dvakrát. Jak jste asi pochopili, i když se už oprostím od živočišné výroby, tento zákrok nemá s romantikou pranic společného ani v lidském světě. Ani náznakem. A ani se to nedá jakkoliv vylepšit.

Finanční stránka věci také není nijak zvlášť náročná. Inseminaci hradí hned několikrát ročně pojišťovna, ale někteří lékaři si řeknou o příplatek na "nadstandardní materiál" - moc jsem nepochopila, který materiál tím myslí. V našem případě to tehdy bylo 3.000,- Kč za oba dva dny. Dále to jsou samozřejmě doplatky za léky. Ovšem ušetříte za ten folklór kolem, protože doktor s inseminační stříkačkou v ruce by asi nepochopil, že tam naklušete s vonnými svíčkami, pouštíte z mobilu saxofonová oplodňovací sóla, a když byste si na křesle přihla z lahve vína, asi by si myslel, že jste se definitivně zbláznila. To ani nemluvím o tom, že na nějaké krajky od Victoria's Secret už vůbec není zvědavý. Trošku vylepšit se to dá snad jenom večerním "pojištěním" v domácím prostředí, které se taktéž doporučuje, pokud to psychicky zvládnete.

Takto bizarně jsem inseminaci vyzkoušela pouze u svého původního gynekologa. Když jsem to absolvovala podruhé, dělo se to na klasickém křesle v ambulanci, nic jsem nedoplácela, nikde jsem už ležet nemusela a po zákroku se mohla jít stejně jako ta nebohá kráva rovnou pást. No, bylo to trochu přijatelnější.

Po obou metodách pak následuje užívání léku na bázi progesteronu na podporu otěhotnění. Velmi často předepisovaným je Utrogestan neboli "utroš", jak říkají holky na "snažilkovských" webech. Jsou to takové gumové kuličky velikosti čerstvého hrášku. V příbalovém letáku je napsáno, že se dá užívat dvěma způsoby. Perorálně nebo vaginálně. To druhé podávání je doporučováno víc, prý je to účinnější. Jenže... Ono to není zrovna moc příjemné. Obyčejně se vkládá těch tobolek více najednou a to hned několikrát denně. Prvních pár vložení je ještě celkem v klidu, ale pak zjistíte, že ne vše se vstřebává, skoro bych řekla, že se nevstřebává nic. A co si budeme povídat, ono to uvnitř zůstat nechce. Takže zažíváte celý den nepříjemný pocit v gaťkách, a po několika dnech už je to opravdu ale opravdu neúnosné. Tak jsem se rozhodla pro perorální užívání, čili polykání tobolek. A tady to začalo být teprve zajímavé. Progesteron totiž snižuje krevní tlak a s námi, co ho už tak máme dost nízký, to celkem zamává. V příbalovém letáku píšou o závratích, ospalosti a malátnosti, ale to jsem ještě netušila, jaká jízda mě čeká! Tak hodinu po užití tabletek jsem úplně vyřazená z provozu. Jenom tak sedím, blbě zírám a všechno mi připadá vtipné. Přicházejí mi na mysl nevídané nápady a souvislosti. V práci to řeším tak, že si zajdu na kávu (která mi stejně nepomáhá) a na kus řeči s kolegy. Ti už mě prokoukli a vždy se mi smějí, že musím jet na něčem hodně silném, a že to chtějí taky. No, vysvětlujte jim, že to jsou tabletky, co patří do jiného tělního otvoru, ale když se to sní, je s tím víc legrace. Velkým zklamání pro mě bylo, když mi to naposledy tímto způsobem doktor zakázal. Chvíli jsem se bránila, slovy: "že to je škoda, že je s tím sranda", ale převrátil oči, poklepal si na čelo a předepsal mi něco jiného.

Tady přikládám další zajímavý výňatek z příbalového letáku. To by jeden neřekl, na čem všem může taková snaha o dítě třeba taky ztroskotat:

No, a pak u obou metod následuje čtrnáctidenní čekání, jak že to dopadlo. Pro nás, co jsme dost netrpěliví, je to obrovské mučení. Jsou holky, říkám jim "lovkyně duchů", které si dělají těhotenské testy snad od pátého dne po aktu každý den, a hledají jen sebemenší náznaky druhé čárky na počůraném papírku. Jenže ono se dost často stává, že ten "duch" je jenom pozůstatek hromady hormonů, které do sebe nacpou, a časem se prostě ztratí. Pak jsou holky, co na sobě pozorují příznaky těhotenství od samého začátku. Ovšem většina příznaků, které jsou popisovány, můžou být sice příznaky začínajícího těhotenství anebo taky blížících se malinových dnů. Patřím do skupiny pozorovatelek příznaků - byla jsem tímto způsobem těhotná už nesčetněkrát. Jinými slovy, je to období nervozity, očekávání, nadšení a v mém případě pak vždy opakovaného zklamání.

Oba tyto způsoby jsem absolvovala ještě u gynekologa, ke kterému jsem chodila od mládí, a ke kterému jsem si nikdy nevypěstovala pěkný vztah. Nedal mi svým chováním šanci si ho oblíbit a nedokázaly to vyřešit ani úžasné sestřičky, které u něj pracovaly. Stokrát radši bych vždycky šla k zubaři nebo na kolonoskopii než k němu na kontrolu. Navíc jsme museli dost daleko dojíždět, a těžko se tyto četné návštěvy kombinoval se snahou utajit to celé v práci. Z těchto dvou důvodů jsme se rozhodli další kroky už absolvovat v jiném centru, které bude blíž bydlišti, a ve kterém snad bude lékař, ke kterému nebudu chodit s takovým odporem. Vybrali jsme kliniku asistované reprodukce podle dostupnosti a politického smýšlení a pustili se do dalšího boje. Tentokrát už s vyššími kalibry. O tom zase příště.