Klimkovice vs. Frantovky I. 

V první řadě bych ráda znovu zopakovala, že lázně jsou super, a pokud máte jenom trochu možnost, tak si je rozhodně nechte napsat! A abych celé to své lázeňské povalování shrnula, nezbývá mi, než porovnat dvoje lázně, které jsem vyzkoušela. Celé zhodnocení bude absolutně subjektivní a bude zohledňovat dobu, ve které jsem tam byla, typ ubytování, který jsem si vybrala a doplatila, a moje preference. Takže nic nestranného nečekejte.

Ve Františkových Lázních jsem byla v listopadu 2020 v období nejtěžšího covidového lockdownu. Po roce a půl pak v Klimkovicích - v únoru 2022, v době, kdy ještě některá covidová omezení byla pořád v platnosti. Tím byly moje lázeňské pobyty velmi specifické, a tudíž spousta informací bude bohužel do budoucna nepoužitelná. Teda za předpokladu, že se tato pandemická šílenost nebude už opakovat.

Přemýšlela jsem, jak to celé pojmout a na konec jsem se rozhodla porovnat mezi sebou jednotlivé prvky shrnuté do několika kategorií. Kdybych na něco zapomněla, pište, přidám.

A aby to nebylo moc dlouhé, rozdělím hodnocení do dvou článků. V prvním se zaměřím na záležitosti před odjezdem, ubytování a stravování. V druhém pak zhodnotím léčbu, jednotlivé procedury a celkovou atmosféru. Na konci pak bude malá tabulka s bodovým hodnocením :) Tipnete si dopředu, kam bych se raději vrátila?

1) Před odjezdem

Po schválení pobytu revizním lékařem přišel z obou lázní zvací dopis s termínem nástupu a typem ubytování. Ve Frantovkách nebyl problém zavolat a změnit termín i kategorii pokoje z dvojlůžáku na jednolůžák nebo na lepší lázeňský dům či klidně apartmán, paní z ubytovací kanceláře byly vstřícné.

V Klimkovicích jsou všechny pokoje stejné a samostatný pokoj se nedá dopředu zabookovat. Prostě přijedete, a když je volný, tak ho dostanete. Měnění termínu pravděpodobně také není nejoblíbenější činností dam z ubytovací kanceláře, nicméně nakonec byly ochotné mi ho dokonce dvakrát posunout, když jsem je o to zoufale žádala. A dokonce při ubytování byla v mých papírech poznámka, že mám zájem o jednolůžkový pokoj, a tak pro mě byl připraven. Vůbec nevím, jak se to stalo, ale po té, co jsem si v telefonu vyslechla, že madam přidávám práci, jsem byla nakonec mile překvapena. A to nemám známosti, ani jsem nikoho neuplácela😊.

Tuto kategorii nicméně vyhrávají Frantovky.

2) Ubytování

Předem chci upozornit, že toto kritérium se těžko hodnotí, protože ve Františkových Lázních je nepřeberná škála hotelů a pokojů různých kategorií, takže hodně záleží na tom, co si vyberete a doplatíte. Já jsem šáhla do nižších cenových relací.

Typy pokojů

Ve Frantovkách můžete volit z nepřeberné škály pokojů v různých lázeňských domech od 2hvězdičkových po 4hvězdičkové. Samozřejmostí je možnost připlatit si nadstandard v podobě jednolůžkového pokoje. Od pojišťovny jsem dostala plně hrazený několikalůžkový pokoj v lázeňském domě, který byl stranou od všeho dění. Koupelny a toalety byly společné. Toto se dalo jedním telefonátem změnit a domluvit si pokoj dle svých představ a samozřejmě finančních možností. Já jsem měla jednolůžkový pokoj v hotelovém domě Royal, ve vedlejší budově lázeňského hotelu Belvedere, což mělo své nesporné výhody, ale taky nevýhody. Pokojíček byl malý a starým oknem do něj trochu táhlo. Nicméně mi to bohatě stačilo. 

V Klimkovicích je to jednodušší. Na výběr je jen jednolůžkový nebo dvojlůžkový pokoj. Všechny stejné a za všechny se musí doplatit, pojišťovna nekryje celou částku za ubytování ani u jednoho z nich. Jednolůžkových je málo, jak jsem pochopila, a nedají se objednat dopředu. Můžete o něj požádat v okamžiku check-inu, a když není volný, napíší vás na seznam, a až se uvolní, nabídnou vám přestěhování. Jak už jsem psala výš, stěhování jsem byla ušetřena. Pokoj byl prostornější a nověji zařízený než ten Františkolázeňský. Dokonce s balkónem. To ale v únoru až tak nevyužijete. 

Koupelna a toaleta

Ve Františkových Lázních jsou i pokoje se společnými koupelnami na chodbách, neměla jsem ovšem velký zájem toto okusit. Moje koupelna byla maličká se sprchovým koutem, který protékal, takže jsem jednou málem vytopila svůj pokoj a nejspíš i ten pode mnou, a docela jsem se natrápila s polofunkční sprchovou hlavicí. Koupelna nic moc.

V Klimkovicích nebyla koupelna také bůhvíco hezkého. Byla bezbariérová se zašle působící protiskluzovou dlažbou, ale nakonec jsem objevila kouzlo sedátka ve sprše. Kdyby teda nebylo naprasklé a neskřípaly se mi do něj sedací a jiné kousky těla. Co mi ovšem trošku vadilo, bylo bezbariérové umyvadlo. Bylo dost nízko a člověk se k němu musel sklánět. Nic na bolavá bedra.

Internet

Frantovky – pro mě něco nepochopitelného. Internet pouze na vyžádání na recepci ve formě modemu za 100,- Kč/ týden. Jenže jich měli málo, a tak se tam chodilo vždy v sobou, když se střídaly směny, ptát, jestli se nějaký neuvolnil. Po dvou týdnech jsem to vzdala a chodila surfovat do kavárny. Tam byla Wi-Fi. Ale i tam stálo připojení dost za prd. V dnešní době to pro mě bylo dost překvapující.

Klimkovice, to byla jiná liga. Internet dostupný úplně všude, připojení stabilní. Jedna radost.

Úklid

Musím říct, že v obou případech bylo ubytování čisté a pokojské víceméně milé. Samozřejmě trefíte na jedince, kteří jsou naladění jinak než vy, ale to je asi ve všech oblastech. Uklízelo se každý den a pokojské se vším vyšly vstříc.

Parkování

Ve Františkových Lázních je trochu oříšek. Máte možnost parkovat přímo před hotelem Belvedere za krásných 250,- Kč za den. Nebo zajet na odstavné parkoviště cca 10 minut pěšky od hotelu za rozumnější cenu. V centru města se parkovat nesmí, nicméně jsou zóny, kde se to dá. V době covidové jsem místo našla, ale za běžného provozu pochybuju, že byste měli to štěstí.

Naproti tomu v Klimkovicích není parkování problém. Je tam parkoviště přímo u sanatoria, je zdarma a místo tam vždycky bylo.

Cena

Je nutné připomenout, že se bavíme o letech 2020 a 2022 a v obou případech jsem si připlatila za jednolůžkový pokoj, což cenu zásadně ovlivňuje. Ve Františkových lázních jsem si vybrala hotel, který byl označený **+. Mimo sezónu jsem za 28 dní doplácela 8.800,- Kč. Tehdy se neplatil kulturní poplatek, protože kultura byla covidem utnutá. Součástí ceny byl příplatek za nadstandardní jídlo, který se platil ve všech hotelích, tím pádem byl nevyhnutelný.

Naopak v Klimkovicích se povinně doplácel příplatek za nadstandardní bydlení, možnost bez doplatku nebyla. Nicméně jsem si opět zaplatila jednolůžkový pokoj, takže celkový doplatek byl 13.700,- Kč, opět za 28denní pobyt.

Kategorii ubytování vedou Klimkovice.

3) Stravování

Předem prozrazuji, že vítězem této kategorie jsou rozhodně Frantovky. Dokonce bych řekla, že jídlo a stravování je v Klimkovicích naprostý průšvih. Až se mi na to nechce ani vzpomínat. Ale rozeberme si to:

Jídelna

Ve Frantovkách bylo stravování skoro až rituálem, samozřejmě zde fungoval žetonkový systém, kartička na stole, do které se dva dny dopředu musel zapsat výběr jídla, nicméně prostředí bylo krásné, historické a ušlechtilé. Nikdo si nedovolil přijít v teplákách. Snídaně byla podávána formou švédských stolů, ostatní jídla byla servírovaná. Na všechna jídla byly nejméně 2 hodiny času, takže člověk si mohl pěkně naplánovat, jestli přijde před nebo po procedurách, zda stihne ještě procházku a podobně.

Klimkovice byly nastaveny ve smyslu školního či nemocničního stravování. Tak jídelna i vypadala. Člověk musel přijít přesně na čas, mohl tam strávit maximálně 30 minut, protože po něm jeho místo obsazovala druhá směna. Pravděpodobně to bylo covidové opatření, nicméně to bylo nepříjemné. Jeden náš spolusedící přišel na snídani ve slipech. Obsluha ho sice napomenula, ale i to, že ho to vůbec napadlo, svědčilo o kultuře stolování. Moje směna číslo jedna měla jídlo velmi brzo. Snídaně v 7:00, oběd 11:20 a večeře už v 16:40. Takže od večeře do snídaně bylo nutné vydržet skoro 15 hodin bez jídla, což je dost nelidské. Naopak o půl dvanácté jsem ještě absolutně neměla hlad na oběd a to nemluvím o tom, že po něm jsem měla naplánované další procedury. A ležet ve vířivce nebo na masáži s plným žaludkem je fakt dost nepříjemné. 

Obsluha

Další klimkovická tragédie. V jídelnách probíhala praktická výuka studentů z gastro učňáku. Většina z nich byla na place pravděpodobně poprvé, alespoň tak vypadali. Byli nešikovní, neschopní donést talíř, natož tak víc talířů, pobíhali zmateně sem a tam, neschopní si zapamatovat, co mají komu přinést, často donesli jídlo špatně nebo ho vylili na stůl. Pohled na ně byl podle momentálního nastavení pozorovatele buďto komický nebo tragický. Byli navlečení do nepadnoucích uniforem, rukávy košil měli krátké nebo naopak dlouhé, několikrát zahnuté, děvčata měla sukně, které rozhodně nepasovaly jejím figurám, kalhoty chlapcům také nikdo nepřizpůsoboval, boty jaké zrovna doma našli, a vesty, které neseděly ani stálému personálu, natož tak učňům a učenkám. Velmi často se střídali, takže varianta, že se to za pár dní naučí a bude to lepší, nepřipadala v úvahu. 

Stálý personál byl pod tlakem, aby vše stihl, pacienti jako já navíc nechodili včas, do toho se jim tam jak muchy v lampě plantali pod nohy ti studentíci, a tak byli velmi často na nás nepříjemní. Požádat je o něco nestandardního zavánělo znaky masochistických sklonů. Jídlo sbírali na vozíky a s těmi špinavými talíři se tam proháněli sem a tam. Chvílemi jsem zvažovala, jestli by nebylo lepší výdejní okýnko, u kterého by si pacienti vystáli frontu, jenže pak jsem si uvědomila, že jsou to lázně především pro léčbu pohybového aparátu a většina pacientů má berle…

Ve Františkových lázních jste si připadali opravdu jako hosté. Personál se choval uctivě, na nic se nečekalo a bylo pro ně očividně profesní ctí, aby se tam hosté cítili opečovávaní. Obzvláště, když si vás nějaký číšník vyhlídl. To pak byla zvlášť příjemně strávená chvilka. Nedělám si iluze o morální čistotě tohoto stavu, jelikož byli pravděpodobně zvyklí od německých hostů dostávat dýška v tvrdé měně. Nicméně se chovali mile i k nám podřadným - na křížek, ze kterých nekáplo za celý měsíc nic ani v lokální měně.

Jídlo

O tom se snad nedá ani bavit. Ve Františkových Lázních byla snídaně formou pestrých švédských stolů, v Klimkovicích bylo nutné si předem vybírat i tu. Na výběr bylo ze čtyř variant, například: nějaká pomazánka, salám, kobliha, ovoce. Ne všechno, prostě jedno z toho. To bylo pak nachystáno na malém talířku. Smutný pohled. Na oběd byla možnost volby ze tří jídel, z toho jedno bylo bezmasé. Na večeři byly zase čtyři možnosti, čtvrtá byla vždy ovoce. Byly dny, kdy se prostě vybrat nedalo, a tak jsem na snídani nebo na večeři prostě kolikrát ani nešla. Občas mi i připadalo, že některé porce byly dost malé a pro velkého chlapa, navíc v rekonvalescenci po úraze, to prostě muselo být málo…

Františkova kuchyně, to byla jiná pohádka. Snídaně pestré, na obědy i večeře jídla, že jsem měla problém si vybrat. Byly ryby, zvěřina, omáčky, saláty, smažené, pečené, na co jste si vzpomněli. Jídlo bylo výborné a bylo ho hodně. Toho příplatku za jídlo se rozhodně nedalo litovat.

Po prvním poločase tedy vedou františkolázeňští nad klimkovickými 2 : 1.