Dopisy z lázní XI: Lázeňské vychytávky

Sepsala jsem pár dobře míněných rad, které můžou pobyt ve Františkových Lázních zpříjemnit nebo zjednodušit. Tady jsou:

Parkování

To je ošemetná věc. Už samotný vjezd do lázeňského centra je zpoplatněn. Od poplatku jste osvobozeni jen v den nástupu a odjezdu z lázní. Všechna parkovací místa v této zóně jsou určena pro hotelové hosty. A strážníci to proklatě často kontrolují! Jakožto hostu hotelu Royal mi nabídli dvě varianty parkování: buď parkování přímo před hotelem Belvedere za krásných 120,- Kč na noc nebo odstavné parkoviště asi 15 minut chůze od hotelu, na konci Františkových Lázní za pouhých 80,- Kč na noc. Kdo si jenom matně pamatuje velkou násobilku, si umí spočítat, že za měsíc to hodí celkem slušnou sumu... Já jsem se rozhodla, že tuto sumu investuji do nápojů na baru a tudíž najdu parkování osvobozené od této taxy. Sehnat neplacené parkovací místo v plné sezóně bude pravděpodobně nemožné. Já jsem měla to štěstí, že byla zrovna covidová sezóna, takže ve městě bylo vylidněno a "vyautováno", čiliž najít free parkování nebyl problém. Už jsem jenom řešila, jak moc blízko centra se mi to podaří. Prvních pár dní jsem auto nechala stát podél ulice Americká. Bylo to asi 20 minut pěšky od lázeňského centra. Od ulice Česká dál, která ji křižuje, už nejsou rezidentní stání, takže to tam šlo. Nicméně pak tam jednoho dne přibyla značka "Blokové čištění", kterou jsem objevila náhodou, a musela jsem přeparkovat. Přes noc jsem nechala vůz na parkovišti u Lidlu. To je asi taky varianta bezplatného parkování, ale je to ještě o 5 minut chůze dál. A tehdy jsem doslala tip na ulici Lesní, která je na druhé straně Lázní za parkem, a to bylo to pravé ořechové. Sedm minut chůze parkem kolem pramenů a kolonád a jste tam.

Praní prádla

Nevím, jak jste na tom vy, ale já jsem doma nenašla počet kusů spodního prádla odpovídající počtu dnů strávených v lázních a ani tak velký kufr. A tak jsem musela hledat variantu, jak recyklovat již použité kusy přímo na místě. Variantu, že budu majtky nosit druhý den obráceně, jsem zamítla. Dělám si srandu, to mě napadlo jenom v žertu. I tady tedy máme dvě možnosti. První je využít služeb hotelové prádelny. Na tuto pohodlnější variantu vás přejde chuť ihned po té, co si přečtete ceník praní. To by se finančně lépe vyplatilo nakoupit novou garderobu. Druhá možnost, méně pohodlná, ale levnější, je veřejná prádelna na křižovatce ulic Americká a Československé armády. Pro mě jasná volba. Jsou tam tři pračky a tři sušičky. Drobné prádlo kážou prát v pracím pytlíku. Pokud si ho nepřivezete, dá se koupit za mírný obnos v galanterii vedle. Pak už zbývá jenom naládovat prádlo do pračky, vhodit mince (fakt musíte mít spoustu mincí) a čekat. Celé praní i se sušením vyšlo do 200,- korun, a když má člověk štěstí na "spolupráče", tak může dvě hodiny například vést hodnotný obohacující rozhovor. Pozor, v neděli byla prádelna zavřená, takže doporučuju jít prát ještě před tím, než na sobě máte opravdu poslední čistý kus! To mi trochu nevyšlo...

Pro ty, co nemají zkušenost se sušičkami stejně jako já, doporučuju rozdělit prádlo na rychleschnoucí a pomaluschnoucí a takto jej narvat do dvou sušiček najednou na různé teploty. Budete ušetřeni toho, že si zničíte jemné prádlo vysokou teplotou a bavlněné hrubší prádlo ponesete domů mokré a budete jej rozvěšovat po hotelovém radiátoru. Jako já.

Samostatnou kapitolou jsou látkové roušky. V každém hotelu bylo na chodbě žehlicí prkno a žehlička, kde jste si je mohli zdarma přežehlit. Na naší dependanci Royal to bylo v koutku a nikdo tam nechodil. Ovšem ta představa, jak bígluju roušky ve vstupní hale hotelu Belvedere mě uváděla v rozpaky a pak v burácivý smích...

Internet

Toto je velmi zajímavá a v dnešní době překvapivá až nepochopitelná věc. Hotely Royal** Belvedere*** ani Dr. Adler*** nemají wi-fi ani jakékoliv jiné internetové připojení na pokojích. V případě Royalu pouze v jednom koutku na chodbě, kde byla ale silná zima a slabý signál. Pravěk! Je zde možnost si na recepci zapůjčit modem za poplatek 100,- Kč na týden. To je vcelku fajn varianta, až na to, že těch modemů mají málo a jsou pořád rozebrané. Po několikáté odpovědi: "přijďte se zeptat v neděli," jsem to vzdala a zalíbila se mi možnost chodit surfovat a pracovat do baru. Navíc, když jsem pochopila, jak se střídají směny, a kdy je tam milý, a kdy nemilý barman, mé dny se staly mnohem příjemnějšími, a ani mi nevadilo v lázních trochu pracovat. Obyčejně jsem tak činila se skleničkou Legendaria a čajem či kávou se spoustou sušenek.

Pití vody z léčivých pramenů

Jedu do lázní, tak musím pít hnusnou vodu. Jasné jak facka, ne? A ono ne. Na diagnózu neplodnost asi pití vody nepomáhá, protože mi nikdo žádný pramen nedoporučil. Prvních čtrnáct dní jsem si s myšlenkou, že bych nějakou tu vodu chodila popíjet, pohrávala. A tak jsem si něco o zdejších pramenech načetla. A dobře jsem udělala! Psali tam, že valná většina z nich jsou projímavé. To vysvětluje ty záhadné toalety přímo ve dvoraně Glauberových pramenů. Jsem si pořád říkala, kolik se té vody má pít, že tam musí být hned po ruce záchody. A ono to není tak, že toho vypijete hodně a musíte jít čůrat, ono to je, že toho vypijete trochu, a zrychlí se vám krok. Když jsem se pak ptala pana doktora, jestli bych neměla pít nějakou tu léčivou vodu, když jsem v těch lázních, tak mi vysvětlil, že v mém případě je léčivá voda důležitá v jiných orgánech než je zrovna žaludek. Vybavilo se mi pijácké heslo mého otce: "Voda není dobrá ani v gumakach, natož tak v břuchu." Tak holt Kostelní pramen patří někam jinam, smířím se s tím...

Samozřejmě jsem každý pramen, kolem kterého jsem prošla, ochutnala. Trošičku, aby mě na procházce nepotkala nějaká nehoda. Jsou slané, bublinkové, rezavé, železité, žluté, oranžové. No nehezké a nedobré. Ale co už, když to léčí, že jo?