Dopisy z lázní V: Gynekologický plyn
Sedací plynná uhličitá koupel. Další lázeňské překvapení.
To je název jedné z procedur, která se provádí ve zdejších plynových lázních. Měla jsem možnost ji vyzkoušet hned druhý den pobytu. Teď to možná vyzní cynicky a neuctivě, ale přísahám, že to tak nemyslím. Prostě jako první se mi vybavily sprchy v osvětimském koncentračním táboře. Trochu jsem tušila, že tak definitivní řešení mého problému to být nemůže, a tak jsem byla napnutá, co to zase bude. Další z divně pojmenovaných procedur souvisejících s plynem jsou například plynové injekce nebo suchý plynový zábal. Ale ty mi pan doktor nepředepsal, takže patrně nezjistím, jestli fakt do těla píchají plyn anebo jak se dá udělat zábal z plynu...
Plynové lázně jsou samostatná budova v centru. Najít ji není problém, je na ní snad ten největší nápis ve městě. Ani kasíno nemá tak velkou ceduli. Hned za hlavními dveřmi je recepce, kde číhá bodrá lázeňská. Ještě než vůbec zjistila, co jsem zač, a proč tam jdu, začala pátrat po tom, v kolik hodin mám lázně naplánované v sobotu. Okamžitě mi vysvětlila, že rozhodně nemám čekat až do 10:45, ale mám přijít ihned po první proceduře... Prý mi to samé jistě řeknou i sestřičky z "uhličky" (uhličitá koupel). Pochopila jsem, že se jí tam nechce při sobotě dlouho sedět. Pak teprve začala pátrat po tom, co jsem zač, a co tam vlastně jdu dnes dělat.
Největší část celé budovy zaujímá kulatá místnost uprostřed, která je tak o metr níž pod úrovní ostatních podlah, tudíž se do ní vstupuje po schodech. Stěny tohoto sálu jsou pouze příčky vyložené ozdobným sklem, takže když se díváte dovnitř, vypadá to trochu jako kaleidoskop. Vstup je zakrytý těžkým závěsem. V této velké centrální místnosti se provádí skupinová plynová terapie (proč to pořád zní tak blbě?). Trošku mi to připomíná turecké lázně, ale není tam vlhko, pára, ani orientální ornamenty. Vlastně vzhledem k bodrosti paní lázeňské, to celé taky trochu připomíná veřejné záchodky. A to jsem ještě netušila, jak velkou pravdu mám.
Pramen Marie - suchý výron oxidu uhličitého
Ve zbytku budovy jsou místnosti na individuální procedury - na gynekologický plyn. Tři kabinky a chodbička s křesílky na čekání. Do každé kabinky vedou dveře, ve kterých je malé kulaté skleněné okýnko s posuvným kovovým šoupátkem... Taková špehýrka. A zase se vracím k té představě vězení - můžu za to, že to tak prostě vypadá?! Co čeká v kabince je teprve neobvyklé a nečekané. Po otevření dveří je vidět židle, zrcadlo a věšák - asi na odložení věcí, že? A pak je tam dřevěné zábradlí lemující několik schodů, které vedou dolů do vykachlíčkovaného prostoru. Při pohledu ze schodů se teprve objeví něco naprosto bizarního - na dně té vykachlíčkované díry je bidet s polstrováním. Prostě takový hybrid záchodu a zámecké židle. A za ním dřevěná opěrka s divným rantlíkem. Na zdi je splachovadlo na kovovém řetízku. Ze začátku to moc nechápeš. Plyn, cely s kukátkem, záchod, místo na odložení věcí...
Pokyn paní lázeňské z recepce zněl jasně: boty nechat za dveřmi, u židle svlíknout vše od pasu dolů, krom ponožek a pak, pak za tebou přijde. A tak tam zase tak stojíš s holým zadkem a čekáš. Po chvíli rozrazí dveře. Vrazí ti do ruky hygienický papír, který si máš položit na polstrovaný bidet. Světe div se, je v něm zase vystřihnuté srdíčko! (I když holky u oběda říkaly, že někdy tam bývá kosočtverec. Tipuju, že to je podle nálady paní lázeňské.) No, a pak to začne být ještě zajímavější. Na ten záchod si nemáš totiž normálně sednout, jak bys to čekal, ale obkročmo a čelem ke zdi. Rázem to vysvětluje to opěrátko s divným rantlíkem, které je vlastně pultík. Možná jim někdo řekl, že bych měla pocvičit na housle! Spíš to ale vysvětluje tu hromadu časopisů u vchodu. A táhlo na kovovém řetízku taky není splachovadlo, je to pohotovostní přivolávač sestry, kdyby se někomu náhodou udělalo špatně. A pak je na zdi ještě nápis, že potřebu nemáš vykonávat do mísy, že si máš zajít před tím, protože to pak ucpává přívod plynu. No prostě tam sedíš obkročmo na míse a zespod ti tam "fučí" oxid uhličitý. Mě podrž!
A vlastně ani moc nevíš, jestli tam ten plyn je. Oxid uhličitý je bez zápachu a nemá ani žádné výrazné příměsi na to, aby nějak zaváněl, a ani to nevytváří jakýkoliv průvan. Prostě musíš věřit, že tam je. Anebo se můžeš sehnout k bidetu a nadechnout. A pokud se ti zatočí v šišce stejně, jako když předkloníš hlavu v uhličité koupeli, tak tam tutově je.
Má to fungovat tak, že působení oxidu uhličitého zlepšuje prokrvení všech tkání. A protože je těžší než vzduch, drží se do 50 cm nad zemí. Proto jsou všechny procedury v plynových lázních posazené pod úroveň normální podlahy. Je to doplňková procedura k ostatním procedurám založeným na minerální vodě a slatině. Ten plyn se tam bere ze země - je to přírodní suchý výron oxidu uhličitého, "pramen Marie".
A jak tam těch 15 minut sedíš, naproti prázdný pultík, protože tě ani ve snu nenapadlo si s sebou vzít bulvární tisk z recepce, tak se začneš nudit a rozhlížet. A všimneš si, že na zábradlí, je něco napsáno. A pokud jsi jenom trochu naměkko, tak je lepší to nečíst. Nějaká holka, co tam trůnila přede mnou, se neřídila heslem: "Seď a oči vyvaluj, ale po zdi nemaluj!" a nechala tam do zábradlí vyrytý vzkaz. Ten vzkaz byl pro Františka: "L+D 26/11 2019 Prosím tě, Františku, pomoz nám k miminku. Už teď ho milujeme!!! Bude to náš andělíček ♥." A když se rozhlídneš pozorněji, zjistíš, že tam je podobných vzkazů víc:
"Prosíme o zdravé miminko, Františku. L+P 3/2020"
"Milý Františku, prosíme tě o miminko. Těšíme se na nejkrásnější slova mámo a táto. P+T"
"Františku, prosíme o zdravé miminko. Děkujeme. S+T 9/19"
"Milý Františku, prosíme o zdravé miminko M.R.+R.S. 11/2019"
A tak tam sedíš, na budíku ještě nekonečných pět minut, do očí se ti vrhají slzy a přemýšlíš o tom, jestli tohle bizarní "ofukování" vůbec může mít vliv na něco tak velkého! Něco, co je pro jedny tak samozřejmá a automatická věc a pro druhé tak obrovská dřina a zázrak. Ale asi jo. Jinak by tady neléčili neplodnost už víc než 227 sezón, ne?
