Dopisy z lázní IX: Malý slatinný zábal

Myslím, že pod slovem zábal si asi každý umí představit, jak to vypadá. Ani já jsem nebyla překvapená. Nějaké zábaly už jsem vyzkoušela. Z těch příjemnějších to byl medový nebo čokoládový zábal, z těch méně příjemných se mi vybavuje například Priessnitzův. Od slatinného zábalu jsem čekala, že se prostě trochu zapatlám a bude to teplé. A jo, bylo to tak. Na kterou část těla se slatina aplikuje, určuje vaše diagnóza. Používá se na záda nebo třeba na klouby. V mém případě jsou to tzv. "kalhotky", což znamená oblast beder a spodní břicho. Názorně je to nakresleno v léčebném průkazu:

Každá lázeňská chystá zábal trošku jinak, ale výsledek je vždy stejný - bláto je všude, i když jsou holky šikovné a snaží se, seč můžou. Moje nejmilejší lázeňská ho chystá tak, že nejprve vykydne na hnědé prostěradlo celý obsah připraveného kyblíku teplé slatiny. Vypadá to asi tak, jako když se na pastvině trefí dvě až tři krávy do jednoho místa - množstvím, barvou i konzistencí. Pak v hromádce velkou gumovou rukavicí vytvoří důlek - místo, do kterého si musím sednout. Zbytek shrne na stranu. Vždycky se snažím zapatlat od slatiny co nejméně. Nikdy se mi to nepovede. Člověk tam nad tou hromádkou na lehátku balancuje v pozici kraba, snaží se do toho nestrčit ruce a sednou si přesně do vyhrabané plošky. V momentě, kdy si myslíte, že jste to napasovali aspoň trochu přesně a dosedáte do určeného místa, se to pod vaší tíhou rozplácne a sveze se to s vámi, jako když uklouznete na pastvě na onom již zmíněném kravinci. Ten pocit... No, prostě to zaleze všude. Úplně všude! V tento okamžik už to obyčejně máte nejen na zadku, ale i na lokti nebo předloktí. Pak si lehnete a sestřička zkušeným pohybem nahrne zbytek horké slatiny na břicho. Jiná sestřičky vyklopí na lehátko jenom půlku obsahu kyblíku a tu druhou s pokynem: "zatáhnout břicho," vyklopí na vás. To je taky zvláštní pocit. Ale ten zbytek je pak úplně stejný.

Pak vás začne balit do vrstev jako 20 dkg krájeného uheráku u pultu s lahůdkami v Kauflandu. První vrstva je hnědé bavlněné prostěradlo, další je vikslajvantový ubrus - vybavuje se mi z dětství, jak byl vždycky připíchnutý připínáčky zespod stolu na venkovním posezení. Poslední vrstva je hrubá teplá deka. Poprvé, když jsem byla ještě nezkušený lázeňský povaleč, nechala jsem si tam zabalit i ruce - chyba. Tenhle pocit bezmoci fakt nemám ráda. Od té doby si na mumii nehraju a nechávám ruce venku. Lázeňská na deku položí bílé prostěradlo, na to si položím ruce a pouští budíček. Čtvrthodinka zahřívání na 42 °C začíná.

Slatina příjemně hřeje a vikslajvantová blána způsobí, že se zapotíte i v místech, kde není aplikovaná. Je to příjemných patnáct minut. Paní lázeňská se vždy v průběhu přijde zeptat, jestli je všechno v pořádku. Umím si představit, že klidnější typy tam bez problému usnou. Můj muž by určitě usnul.

A pak zapípá budíček, který vás vytrhne z té teploučké pohody, a paní lázeňská začne ty vrstvy zase odbalovat. Poslední vrstvu - slatinu - setře z těla prostěradlem. A pak následuje další humorná část: slez z lehátka. Opět se člověk snaží nezapatlat od slatiny až za ušima. A pokud se vám toto povede při uléhání, pak při vstávání je jistota, že to neklapne. Paní lázeňské na to mají sice fígle, ale stejně je to marné. Naposledy mě paní lázeňská upozornila, že nemám "seskakovat", že ona není zvyklá na rychlé pohyby. Pravda, jezdí tady hlavně starší lidé. Musím uznat, že si neumím představit, že je mi sedmdesát a pokouším se provést toto cvičení. Babičky a dědečkové mají můj neskonalý obdiv.

Následuje opláchnutí zbytků slatiny, které ulpěly na těle. To je chvíle, kdy si připadám tak nějak rozpačitě. Je tam sprchový kout, do kterého se postavíte a sestřička vás začne sprchovat. Jako chápu, že se chcou vyhnout tomu, že bude slatina všude, a že se snaží, abychom si neušpinili oblečení, kdybychom to špatně smyli. Ale už jsem asi stará a ještě asi mladá na to, aby mi nevadilo, že mě někdo umývá. Faktem je, že nejrozpačitější partie si se slovy: "ještě zadeček, tam to bude určitě," umyjete sám. Ale i tak... Je to pořád publikum.

Jedna veselá historka ze sprchování - ze začátku mého pobytu měli v hotelu problémy s teplou vodou, a tak se některé procedury stěhovaly do vedlejšího hotelu a zase zpátky. Když už to vypadalo, že problémy jsou vyřešeny, přišla jedna paní na zábal. Člověk se tak příjemně prohřeje, zapotí a pak přišla studená sprcha - doslova. Paní prý křičela na celé balneo. Tuhle zkušenost jsem jí teda nezáviděla.

Poprvé mě trochu zarazilo, že odcházíte s rudým pásem v místech, kde slatina působila. Asi je to dost teplé a asi působí i chemické složení. Musím říct, že smýt slatinu není jen tak. Obyčejně něco na těle i po důkladné očistě lázeňskými zůstane a pak vypadáte jako dítko za mého mládí v neděli večer - černé fleky po těle, v záhybech, za nehty hlína, nohy špinavé. Sama jsem zvědavá, kolik si toho dovezu domů...