Co fakt nepomáhá

Článků o tom, které rady fakt nepomáhají, je možné najít hromady, píše se o tom hodně na sociálních sítích, v časopisech pro ženy apod., a v podstatě se tam opakujou pořád ty samé věty. Sepsala jsem, co nepomáhalo mi a pořád jsem to od někoho poslouchala. A zkusím vysvětlit, co konkrétně na tom nepomáhá.

Pozor velmi sarkastické čtení, není pro útlocitné povahy. 

Je mi uplně jasné, že je to od každého vždy myšleno dobře, a s dobrým úmyslem pomoct a povzbudit. Nemá to být kopanec do nikoho, kdo se snaží podporovat. Nechci se nikoho dotknout, ale pokud se mi to podaří, ať se dotyčný zamyslí nad tím, jestli opravdu chce pomoct nebo má z té situace prostě svůj vlastní nepříjemný pocit, a chce se ho nějak rychle a jednoduše zbavit.

Jdeme tedy na to, co fakt nepomáhá:

Nemysli na to.

To je asi jako kdybyste řekli: Nemysli na to, že máš hlad nebo nemysli na to, že se ti chce čůrat. Kdo z vás to umí?

Je hned několik důvodů, proč na to nejde nemyslet:

1) Potřeba rozmnožení se je základ evoluce, základ zachování každého tvora na planetě. Bez rozmnožování by žádný život nebyl. Je to přirozený pud.

2) Ženský hormonální cyklus se pořád opakuje - proto "cyklus". Takže i kdybyste nemysleli vůbec na nic, každý měsíc vám menstruace připomene, že to zase nevyšlo, že zase nejste těhotná, že být mámou se opět odkládá. Když máte chřipku, tak si prostě vezmete paralen a vypotíte se, když si zlomíte nohu, tak vám ji hned dají do sádry a dostanete něco od bolesti. Léčba neplodnosti může být dlouhá a pořád se opakuje, dokud není úspěšná. Je postavená na tom, že se všechny kroky musí udělat v pravou chvíli. To znamená, že si většinou na tu pravou chvíli musíte počkat a pohlídat. Takže na to prostě musíte myslet. Ať už je to na začátek braní léků nebo na termín, kdy jdete na nějaký zákrok, nebo na okamžik, kdy je nejvhodnější souložit, nebo na chvíli, kdy se máte dozvědět, jak to dopadlo.

3) Každý kočár, který potkáte, každý pupek, který zahlédnete, každé dětské hřiště, kolem kterého procházíte, vám připomíná, že vy dítě nemáte. Prázdniny, Vánoce, Den dětí, Den matek, McDonald's, televizní program v sobotu ráno, kulturní program nákupních center… Není den, kdy byste nenarazili na něco, co vám připomene, že nejste máma.

Prostě na to nejde nemyslet. A snažit se na něco nemyslet je úplný nesmysl. Schválně, zkuste na něco konkrétního nemyslet...

Jeďte na dovolenou.

Španělsko, Izrael, Itálie, Malta, Patagonie, Itálie, týden na lodi na Elbě, Lichtenštejnsko, Rakousko, Kanáry, druhý pobyt na lodi na Elbě, Itálie, Holandsko, Portugalsko, Švédsko. Stačí to? Nebo ještě máme jet na nějakou další? Zajímalo by mě, co se za touhle radou skrývá. Co se na té dovolené asi má stát? Jako že třeba doma nemáme čas souložit, tak to doženeme na dovolené? Zcela pomíjím fakt, že při podstupování IVF vám rozhodně moc peněz na dovolenou nezbude, nehledě na to, že se to těžko synchronizuje s léčebným plánem.

Kupte si psa.

Jasně, adekvátní náhrada za dítě. Nebo k němu dítě dávají jako bonus? Nebo když si to budu moc přát, tak se v potomka časem přemění?

Chápu, co tímhle doporučením dotyční chtějí říct: uvolní se atmosféra, pozornost se přesune na štěně, zaměstná to hlavu i ruce, vybílí peněženku. A ono to i funguje – viz Amálka aneb příběh štěněte, jenže ne takhle. Pokud si pořídíte psa a budete čekat, že vám přinese dítě, tak se nestane nic a získáte akorát přívěsek u nohy – roztomilý, věrný, vděčný - ale pořád budete toužit po tom, mít potomka.

Tohle totiž "funguje" jenom v okamžiku, kdy jste snahu o dítě vzdali, smířili jste se s tím, že děti mít nebudete, a toho čumáka si pořídíte proto, aby vám zaplnil prázdné místo v srdci. Jenže k tomuhle stavu je třeba dojít a nevede k němu jednoduchá cesta. Chce to být vyrovnaný se situací, smířený a rozhodnutý žít život prostě jinak, bez dětí. Jinými slovy postup není: "koupím si psa - uleví se mi - počnu dítě". Aby to fungovalo musí to být opačně: "uleví se mi - koupím si psa - možná počnu dítě". A to je úplně jiný level mentálního rozpoložení.

Ty šaty, co jsem ti koupila, se dají nosit i jako těhotenské.

No, tak to je super, že v nich budu vypadat jak hroch a každý druhý se mě zeptá, jestli se to už konečně povedlo. Což je dvakrát super, protože odpovídat na tyhle otázky je přesně to, co tě uvede do klidu… Ocením je, až se to povede, teď pro mě dostávání jakékoliv falešné naděje fakt není k ničemu dobré.

Však si můžete adoptovat.

Jasně, zadám do Heuréky parametry a pak si budu vybírat podle střihu, barvy a materiálu. A samozřejmě seřadím od nejlevnějšího. Nebo od nejchytřejšího? Nebo snad nejpěknějšího?

Nebo tahle útěcha může znít takhle: 

Na světě je spousta dětí, které potřebujou rodinu. 

Je no, a? Očividně tím pádem spousta rodičů neměla problém s otěhotněním, jako mám já.

Objektivně, nějaká forma osvojení pro někoho to cesta je, pro někoho dokonce ta úplně jediná možná. Není to ale cesta k tomu mít vlastní dítě s vlastním partnerem. Takže ne pro každého to je řešení, a to ani nekomentuju složitost a náročnost celého procesu.

I bez dětí můžete žít naplněný život.

Fakt? A čím ho naplníme? Jako asi bych uměla vidět život plný cestování, možná nějaké zvíře, pomoc bližním… Ale pokud se snažím otěhotnět, tak ještě nejspíš nejsem ve fázi, kdy chci aktivovat plán "B". Ještě jsem k téhle alternativě neuzrála, a taková rada mi jenom připomene, že se můj plán "A" taky nikdy nemusí splnit. 

Asi to tak má být, všechno má svůj důvod.

Za tuhle větu jsem schopná fyzicky škaredě ublížit.

Jaký to má důvod? Ráda bych ho slyšela? 

A navazující:

Do přírody/vesmíru/vůle Boha by se nemělo zasahovat.

Řeknu ti to samé, až budeš mít rakovinu.

Tak si zajdete na umělé oplodnění, no.

Jasně, to je vlastně taková tutovka, prostě tam přijdeš a odcházíš těhotná... Easy! 

Nehledě na to, že mě to za ty roky asi ještě nenapadlo a potřebovala jsem, aby mi to poradil otec tří dětí, o kterých ani neví, jak je upekl. Holt, lidi nemají představu, co to obnáší, pokud si tím neprojdou. Marné… O to spíš by ale měli raději mlčet.

Buď ráda, že si to můžeš finančně dovolit.

Jo, je to super, že můžu vyhodit statisíce za něco, co ostatní mají zadarmo.

Pártlová a Gott měli děti taky pozdě.

A jak pomůže mi, že Gott má dítě v sedmdesáti nebo že Pártlová je stará matka?

Jsi mladá (30+).

Jsem mladá na kde co: na výměnu kloubů, aby mě děti pouštěly v tramvaji sednout, abych si barvila vlasy do fialova, ale rozhodně ne na první dítě. Optimální věk na první těhotenství a porod z biologického hlediska je od 19 do 23 let. Ženy kolem dvacítky jsou na vrcholu plodnosti. Těhotné ženy nad třicet byly ještě před dvaceti lety raritou, kterou si chodila prohlížet celá porodnice. Ještě před několika lety používali lékaři pro ženy po "30" termín "primipara vetus" (neboli stará prvorodička). (Zdroj: https://cpzp.cz/clanek/1684-0-Maminkou-v-pozdejsim-veku.html). 

Takže taková věta možná zalichotí, ale rozhodně nepovzbudí.

A nechceš to zkusit někde bokem? (mrk jedním okem)

Ne. Tolik roků hledám vhodného otce svých dětí, abych si pak vrzla někde na večírku a celý život žila s tím, že by to mohlo prasknout? Ne, fakt ne. Vždy jsem chtěla mít rodinu rodinu, ne prostě mít dítě.

Slyšela jsem příběh od jednoho páru, kdy jsme si s čerstvou maminkou povídaly o tom, jak je to těžké být nevlastní máma. Vzala si chlapa, který měl syna z prvního manželství, měli hezký vztah, platil na něj alimenty, trávili spolu času i s novou rodinou. Ale čím byl kluk starší, tím víc byl fyzicky podobnější na souseda. Až to jednou nevydrželi a nechali udělat testy otcovství. A prásk, potvrdilo se, že to opravdu není jeho syn. A co teď? Přestat se stýkat s klukem, kterého máte rádi a on vás? Přestat platit alimenty? Zabít ex-manželku? Zabít souseda?

Možná je to znamení, že nemáte být spolu.

A tohle je znamení, že bych se s tebou měla přestat bavit.

A neděláte něco špatně?

Myslíš? Navrhuji, abyste nám to přišli zkontrolovat a případně poradit, kde je chyba.

Jsou lidi, co na tom jsou mnohem hůř.

Jo, to jsou, ale taky jsou lidi, co na tom jsou o mnoho líp! Jak mi pomůže vědět, že jsou lidi, co jsou na tom hůř než já? Jako že moje neplodnost je něco banálního, nedůležitého, malého? Že si zasloužím soucit, až budu smrtelně nemocná, nekontrolovatelně zadlužená nebo bez střechy nad hlavou vlivem přírodní katastrofy? Pak se teprve budu moct podle tebe cítit nešťastně a zoufale?

Nám to taky asi 3 měsíce nešlo, takže ti rozumím.

Ne, nerozumíš. Nerozumíš. Věř mi, nerozumíš. Fakt ne.

Já se těším, až budeš mít taky takovou dcerku.

Jasně, vyvolej ve mně ještě víc pocitu viny a méněcennosti, že jsem ti nedala vnouče/neteř/bratrance/parťáka na písek.

Zkoušela jsi to, a to, a to... (dosaťě si, co chcete)? Kamarádka po tom hned otěhotněla.

Aha, nic z těch tří tisíc věcí jsem ještě nezkusila. Vůbec mě nenapadlo tomu jakkoliv pomoci. Jenom ležím v posteli, a čekám na zázrak…

Napadají vás ještě nějaká moudra, která ve vás vždycky vyvolají koktejl emocí obsahující od lítosti až po vztek úplně všechno? Tak jim to odpusťte!

Oni to asi všichni myslí dobře, ale neví, neznají, neumí si představit, nechápou. Asi by pro mě taky bylo těžké se vcítí do člověka, který řeší něco, co je pro mě úplně normální nebo naopak je úplně nenormální. Jestli mě ale zkušenost s neplodností něco naučila, tak je to právě empatie, nesouzení na první dobrou, nedávání nevyžádaných rad a nepokládání otázek navíc.

Abych parafrázovala Járu Cimrmana: Pamatujte, že každá zbytečná rada je zbytečná.